Kameramani prý nemají moc rádi, když se fotograf chlubí snímky z natáčení. Mám pro to pochopení. Fotograf má na konečném výsledku jen nepatrnou zásluhu. Zjednodušeně se dá říci, že přijde k hotovému a stačí pouze stisknout spoušť. Herci jsou nalíčení, vhodně oblečeni, scéna připravena a osvětlovači nasvícena. Samotnou akci, která se několikrát opakuje, připraví režisér. Nezachytit hercovu mimiku a gesta je téměř nemožné. Fotograf má prostě vše jako na podnose. Přesto bych si dovolil sám sobě malinko oponovat…

Když si vás vyžádá bruselská centrála velké evropské společnosti na fotografování v Berlíně, protože s vaší prací byla před dvěma lety v Praze spokojena, je to obrovská pocta. A pokud je vám klient ochoten namísto toho, aby si najal místního fotografa, zaplatit kromě honoráře i ubytování a letenku do Londýna, je to projev obrovské důvěry a ocenění. A když se po slideshow vašich fotografií během Closing Ceremony ozve potlesk a přijde za vámi známá britská režisérka a moderátorka mezinárodního kongresu Katrina Sichel se slovy „You are the best european photographer“, pýchou se člověk téměř vznáší. Ze všeho nejvíce je to pro mne ale velký závazek. Pro dnešek, zítřek i pozítří…

Je polovina dubna. První schůzka je krátká. „Takhle ne, pánové“ pokládá před nás klient vizuál vytvořený kdesi v Pobaltí, „očekávám něco originálnějšího.“ Nejsme překvapeni, zadání je vždy stejné - jak jinak, než být originální. Tentokrát na téma MAKROFLEX – TESTED IN EXTREMES. Nezbývá, než zbystřit a pozorně se začít dívat kolem sebe, protože inspirace je všude.

Fotografovat hvězdu jakou Karolína Plíšková bezesporu je má mnohá úskalí. Například do poslední chvíle netušíte, kdy k focení dojde, protože se termín focení odvíjí od toho, kam až se probojuje v úvodním grandslamovém turnaji sezóny v Austrálii. A dalším úskalím je doba, kterou máte na focení vyhrazenu…

Eliška Junková, Magdaléna Dobromila Rettigová nebo Jeoffrey de Peyrac – jména, která jsou současné mladé generaci většinou zcela neznámá. Přesto jsou pro dnešní seniory stejnými hrdiny a vzory jako dnes Ester Ledecká, Zdeněk Polraich nebo Jack Sparrow. A pokud někdo pamatuje éru Elišky Junkové, nejrychlejší ženy světa, která se téměř před sto lety jako jediná v historii Grand Prix dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům, je naprosto logické, že by se alespoň na okamžik chtěl do oněch časů vrátit…  

Je páteční říjnové poledne. Auto po střechu naložené věcmi na víkendový pobyt na chalupě – nikdy nepochopím, proč máme na tři dny sbaleno stejně věcí jako na čtrnáctidenní dovolenou – stojí před restaurací Zelený dům, kde si dopřáváme před cestou rodinný oběd. Děti už se těší na venkov a já na posezení se sousedy u soudku piva a štamprličky. Zvoní telefon, který mění veškeré plány...

V Cimrmanovi se tvrdí, že podle Suvorova je ve vojenském umění nejdůležitější přesila. Co je ale nejdůležitější na fotografování reklamní kampaně? A co je nejtěžší a nejsložitější? Není to nasvícení - to je rutina, řemeslo a špetka fantazie k tomu. Ani práce s modelem - i to se dá časem naučit. Nevím jak pro kolegy ale u mne je to tíživý pocit zodpovědnosti za celý tým od kreativce, přes produkční, vizážistku až po posledního řemeslníka stavby, kteří se na vzniku podílejí.

Nápad vytvořit kalendář ze zákulisí výroby a představit stroje a tváře lidí, které stojí za každým vyrobeným nábojem mi přišel od samého začátku geniální. Tím spíše, že některá poetická historická zákoutí továrny kvapem ustupují moderní výrobě, která zdaleka není tak fotogenická. Na druhou stranu jsem si byl vědom, že práce s lidmi, kteří nemají s fotografováním žádnou zkušenost, nebude nic jednoduchého. Ba právě naopak. A výsledku jsem se zpočátku obával nejen já ale i vedení, které se navíc domnívalo, že takové téma není na kalendář dost nosné a nebude nikoho zajímat...

Na počátku bylo slovo. Přesněji řečeno textovka: „Hezky den, Kamile, chci se zeptat, mate prosim zkusenost/delate i produktove fotky v atelieru? Dekuji za zpravu.“ Pravda, fotím je méně častěji, než tomu bývalo, protože spousta domácích kutilů tvoří fotky na své eshopy více či méně úspěšně svépomocí. Nicméně se still life fotografií jsem jako fotograf začínal. Jízda na kole se nezapomíná...