Nápad vytvořit kalendář ze zákulisí výroby a představit stroje a tváře lidí, které stojí za každým vyrobeným nábojem mi přišel od samého začátku geniální. Tím spíše, že některá poetická historická zákoutí továrny kvapem ustupují moderní výrobě, která zdaleka není tak fotogenická. Na druhou stranu jsem si byl vědom, že práce s lidmi, kteří nemají s fotografováním žádnou zkušenost, nebude nic jednoduchého. Ba právě naopak. A výsledku jsem se zpočátku obával nejen já ale i vedení, které se navíc domnívalo, že takové téma není na kalendář dost nosné a nebude nikoho zajímat...
Autoři kreativního konceptu z Grafického studia Vlado i já jsme ale byli opačného názoru. Počáteční nedůvěru vedení firmy se nám ale podařilo nahlodat vytvořením prvních tří záběrů. Dostali jsme zelenou a mohli se pustit do práce.
Práce na v pořadí pátém kalendáři pro vlašimskou společnost Sellier & Bellot z dílny Studia Vlado - mě od samého počátku bavila převelice. To je vždy na výsledku vidět. Jestli mě paměť neklame, naše spolupráce začala v roce 2007 a od té doby mě neustále překvapují svou nevyčerpatelnou fantazií, kreativitou a originalitou.
S ohledem na složitost a komplikovanost fotografovat v několika případech za plného provozu ve výrobních halách, rozhodl jsem se v tomto případě využít k nasvícení scény malých externích blesků Nikon SB-900. Počáteční obavy z malého výkonu se nenaplnily. Větší problém byl, že se při plném výkonu po několika záběrech začaly přehřívat a tepelná pojistka je vyřadila na nějakou chvíli z provozu. I tak jsem je nakonec použil na deseti z dvanácti záběrů. V případě olympijské medailistky Danky Bartekové na střelnici a nočního portrétu ředitele podniku jsem použil bateriové zábleskové lampy Fomei Digitalis Pro T600. Důvodem byl především Grand Box 180 cm, protože jsem potřeboval v exteriérech objemnější a výkonnější zdroj světla.
Složitější než technické řešení byla práce s amatérskými modely, které měly společně s reálnými jmény a popisy jejich náplně práce dodat snímkům na autentičnosti. Naší snahou bylo, aby lidé na fotografiích vypadali přesvědčivě, sebevědomě a uvolněně. Miloš Forman prý pracoval s neherci tím způsobem, že jim nikdy neukázal scénář. Proto jsme se rozhodli po jeho vzoru využívat momentu překvapení a vybírat modely na poslední chvíli na daném pracovišti. Nepudrovat, nelíčit - až na jednu výjimku nepřevlékat - prostě postavit je do zakomponované a nasvícené scény a nafotit je co možná nejrychleji, aby ani nestačily před objektivem znervóznět.
A největší výzva? Bezesporu „zimní“ záběr hajného pořízený v srpnu. Vytvořit pomocí spreje námrazu na klobouku, kabátu a stromu nebyl žádný problém. I zde jsem se nakonec rozhodl pro malé externí blesky pro jejich "tvrdé" světlo. Za pošmourného srpnového odpoledne bylo potřeba vytvořit totožnou světelnou atmosféru jako na snímku daňka, který jsem pořídil v únoru. Malé zdroje tvrdého světla na svícení přes nastrčené větvičky pro tento účel byly plně dostačující.
Jenom tak na okraj, respektive na závěr. Není nad osvícené klienty, kteří se nebojí riskovat! A velký dík patří i retušérům, kteří odvedli dokonalou práci a dodali fotografiím tu pomyslnou třešničku na dort.
Fotogalerie
