Co má společného člen Klubu ligových kanonýrů a šestinásobný nejlepší střelec první české ligy David Lafata s houslistou České filharmonie Petrem Havlínem? Kromě náročného povolání oba ve volném čase holduji myslivosti. Toho si všimli ve studiu Vlado a rozhodli se je přivézt do prostředí jim do té doby nepoznaného - výrobních hal firmy Sellier & Bellot ve Vlašimi. A rovnou v jejich „montérkách“. Zdálo se mi to od počátku jako dobrej fór…
Profesionálové každým coulem, tak by se dali oba výše jmenovaní charakterizovat. Původní obavy se nenaplnili. S podobně časově vytíženými lidmi nebývá domluva vždy jednoduchá a mnohokrát se mi stalo, že se termín fotografování na poslední chvíli měnil. Například focení Michaela Kocába se uskutečnilo až na potřetí a velmi podobné to bylo s focením Ondry Vetchého. V tomto případě ale klaplo vše hned napoprvé a pracovalo se s nimi naprosto skvěle. Příprava scény a světel trvala déle než samotné focení, což je pro mne vždy známka důkladné přípravy nejen z mé strany ale i modelu. Roli v tom hraje nejen jasná představa a koncept klienta. Neméně důležité jsou i obhlídky lokací, které pro svůj klid ve většině případů před focením dělám. Dává mi to možnost o snímku dopředu přemýšlet a připravit se i po technické stránce. Například podle intenzity přirozeného světla a poměru denního a umělého osvětlení se rozhoduji jaká světla si sebou vzít.
A v neposlední řadě je to také v přístupu modelu. V podání Petra Havlína to byla hotová symfonie - což ovšem k jeho profesi tak nějak patří. Stejně tak v případě Davida Lafaty, který naslouchal pokynům jako by šlo o taktickou předzápasovou přípravu. Velice skromný a ochotný člověk, který během svého krátkého pobytu ve fabrice v pauzách mezi fotografováním stačil ještě rozdat i bezpočet autogramů - jako správný profík byl na podobnou situaci připraven a v autě měl balíček podpisových pohlednic.
Jedinou komplikací nakonec byly pouze hluk a cvrkot kolem nás. Provoz ve fabrice nelze kvůli nějakému focení zastavit. Upřímně smekám před zaměstnanci, kteří dokáží v tomto rámusu existovat 8 hodin denně, pět dní v týdnu. To jsou okamžiky, kdy si vážím své profese. Pravda, ani ta není občas jednoduchá a těžkých kufrů s technikou, stativy světly a dalším příslušenstvím se také natahám dost a dost. Ale proti práci na výrobní lince ve škodovce nebo u lisu ve Vlašimi je to procházka růžovým sadem. A druhý den si odfrknu u počítače...
A veselá historka z natáčení? Na focení si David zapomněl na Letné svůj dres. Situaci zachránil jeho agent, který měl náhodou jeden sparťanský v autě. A tak má David na snímku dres se jménem exsparťana Hušbauera, v té době již hráče konkurenční a nenáviděné Slávie, což naštěstí není vidět. A kdyby měl v podstatě jenom červené triko, vyšlo by to na stejno. Logo firmy Nike i znak Sparty nakonec stejně muselo pryč. To mě trochu mrzelo, přiznám se.
Svůj dres mi nakonec David Lafata nezapomněl poslat pro mého otce a Velkého Sparťana s podpisy všech spoluhráčů. Dodatečně děkuji Davide, táta z něj měl obrovskou radost!
Fotogalerie
